Jak kniha vznikala?

Nápad na to „něco sepsat“ uzrával několik let. Účastníky mých kurzů bombarduju čas od času takzvanými „moudroprudivými okénky“, ve kterých stručně popisuju složitější situace, se kterými jsem se potkala buď na kurzu, nebo při své mediaci. Součástí „moudroprudivých okének“ jsou i příklady toho, co v dané situaci nedělat (a proč) a jak to (třeba) udělat, aby klienti mohli cítit úlevu.

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak texty moudroprudivých okének stmelit do srozumitelného a chronologického celku. Jak to udělat, aby to nebyly jen krátké posty, které za pár dní zapadnou. A jak je dostat dál než k účastníkům svých kurzů.

Napadlo mě, že sepíšu Mediační diář, do kterého dám vždycky dvanáct moudroprudivých okének. Jenže to mělo háček.

Moudroprudivá okénka na sebe nenavazovala. Byla různě dlouhá a ani styl nebyl úplně jednotný. Musela by se upravit, přepsat.

A já nesnáším psaní.

Jasně, jste na webu mojí knížky, ale je to pravda. Nesnáším psaní. Neumím to. Ráda o věcech mluvím, ráda situace verbálně popisuju, ráda hledám slova, upřesňuju, hledám a nacházím příměry a příklady. Moje kurzy jsou směsicí slov a divoké gestikulace a přehrávání mediačních scének. Tohle na papír nedám.

Na druhý háček týkající se Mediačního diáře mě upozornil kamarád Jirka. „Když to bude diář, je ti jasný, že to budeš muset vydávat každý rok, aby to mělo smysl?“ No tak to prrrrr.

Tudy cesta nevedla.

„Tak napiš knížku,“ říkali mi kamarádi. Vtip století. Já a knížka? Když k sobě neposkládám dvanáct postů do diáře? Jasněěěěě 😊.

Na svých kurzech vysvětluju hodně věcí na chybách, které jsem udělala já sama. Na těch drobnějších i na těch, na kterých jsem si fakt natloukla nos. Aby je účastníci našich kurzů nemuseli opakovat, nebudou-li chtít. A lidi mi to oplácejí svou důvěrou: dovolují si na kurzech dělat chyby.

Ty chyby se opakují stále dokola.

Tak jsem prostě ty chyby sepsala. Svoje i ty cizí.

Proto tahle knížka. Aby bylo možné se nejčastějších chyb vyvarovat. Aby ten, kdo chce, měl po ruce něco, co mu může pomoct.

Protože mediace má velký potenciál a kvalitně odmakaná mediace umí (v určitých situacích) zázraky.

A tak jsem si v půlce června 2023 sedla k počítači a napsala první slova:

„Měřítkem úspěchu v mediaci nemusí být nutně vždy to, zda došlo k dohodě. Za úspěšnou mediaci považuji proces, na jehož konci klienti vědí, co sporná věc znamenala nejen pro ně samotné, ale i pro toho druhého, a mají dostatek informací, aby se mohli rozhodnout, jak ji řešit.“

A pak jednou přišel ten okamžik. Poslední tečka.

Výsledek vidíte.

Ať je vám k užitku tak, jak bylo po celou dobu psaní mým záměrem.

Radka